Jak jsi dobrý, Ježíši! Mám pocit, jako bych roztával, když vyslovuji tvé jméno, zvláště nyní, ve svém soužení! Ano, více než kdy jindy teď zakouším tvou nekonečnou dobrotu, protože vidím tu nádhernou výšivku, kterou tvoříš právě v mém ponížení! Ale kdože skutečně zná tvoji dobrotu? Abychom ji mohli pocítit, je nutné přijímat tě jako pokrm! Když spolu lidé nemají co do činění, nikdy se navzájem nepoznají. A ty, můj Ježíši, zůstáváš Bohem skrytým a neznámým, jestliže se tebou neživíme!

(Don Dolindo Ruotolo /1882–1970/, zápisky z mládí)