Mír neznamená jenom to, že není válka, ani se neomezuje na pouhou rovnováhu nepřátelských sil, ani nevzniká z panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně se o něm mluví jako o „díle spravedlnosti“. (…) Protože lidé jsou hříšní, hrozí jim nebezpečí války a bude hrozit až do Kristova příchodu. (…) Nedávné války způsobily našemu světu nesmírné škody hmotné i mravní, a přesto ještě teď den co den v některé části Země pokračuje válka ve svém ničivém díle. (…)

Tváří v tvář tomuto ponižujícímu stavu lidstva chce koncil především připomenout trvalou platnost přirozeného mezinárodního práva a jeho všeobecných zásad. Svědomí lidstva vyhlašuje tyto zásady pevně a s rostoucím důrazem. Jednání, které jim vědomě odporuje, i rozkazy, jimiž se takové činy nařizují, jsou zločinné, a ani slepá poslušnost nemůže omluvit ty, kteří je uposlechli. K těmto činům je třeba především počítat soustavné a promyšlené vyhlazování všeho obyvatelstva, národa nebo národnostní menšiny; to je nutno se vší rozhodností odsoudit jako hrozný zločin. Naproti tomu si zaslouží nejvyšší uznání postoj lidí, kteří se nebojí takovým příkazům otevřeně odporovat.
Válka ovšem nebyla zatím z lidského světa vymýcena. Dokud bude hrozit nebezpečí války a nebude existovat příslušná mezinárodní autorita vybavená dostatečnými mocenskými prostředky, dotud se nebude moci upřít vládám právo na spravedlivou obranu, ovšem po vyčerpání všech prostředků mírového vyjednávání. Hlavy států a všichni, kteří se podílejí na odpovědnosti za stát, mají tedy úkol chránit blaho lidu, který jim byl svěřen, a to se vší vážností. Jenže něco jiného je chopit se zbraní ve spravedlivé obraně, a něco jiného chtít si podmanit jiné národy. (…)
Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění míru.
Každá válečná akce, směřující bezohledně k zničení celých měst nebo rozsáhlých území i s jejich obyvateli, je zločin proti Bohu i proti člověku, který je třeba s rozhodností a bez váhání odsoudit.

(Pastorální konstituce Gaudium et spes, odst. 78.79.80; prosinec 1965)