Vím také, že život, který je veden ve společnosti, je k mnohému užitečný. (…) Avšak k čemu je žít v samotě a odděleně ode všech ostatních? V čem ukazuje svou pokoru ten, kdo nemá nikoho, před nímž by se považoval za nižšího? Kde je slitování, když je oddělen od společenství více lidí? Jak se bude cvičit v trpělivosti, když nikdo neodporuje jeho vůli? Kdyby někdo tvrdil, že k napravování mravů mu postačí nauka svatých Písem, jedná jako ten, kdo se učí sice stavět, ale nikdy nestaví. Hle, Pán se nespokojil pouze s naukou, která je obsažena ve slovech, ale zjevně a výrazně nám dal příklad pokory v dokonalé lásce, sám se opásal a umyl nohy učedníkům. Komu je chceš umývat ty? Komu ty chceš prokazovat služby? Jak chceš být poslední, když žiješ jen sám se sebou?

(Basil Veliký /330–377/, úryvek ze spisu Asketika)