Důvodem, Pane, proč tě miluji,
není tvé nebe, jež mi slibuješ,
ani strach z pekla, plodí vzdor a lež,
ty od tebe mne spíše vzdalují.

Pohnutkou lásky mé jsi, Pane, sám.
Když zřím, jak na kříži se všeho vzdáváš,
jak v nevýslovných mukách dokonáváš,
jak všechno vydrží tvá láska k nám,

proto tě miluji, pro lásku tvoji,
jež ve mně probouzí týž božský cit.
Ne, nemusí být peklo ani nebe,

má láska nechce nic, aniž se čeho bojí,
přežije bez doufání, vše jí můžeš vzít,
milovat nikdy nepřestane tebe.

(sonet připisovaný dříve sv. Terezii od Ježíše /* 28. března 1515/, překlad Josef Hrdlička, 2020)