Zjednodušení života ve prospěch růstu lásky

Ve své nejhlubší podstatě se člověk rozvíjí a dozrává do podoby, k níž ho stvořil Bůh. Když je osvobozen od tísnivých a svazujících starostí o své vlastní štěstí, může objevovat šíři a hloubku zcela nového života. Cítí se Bohem láskyplně napřímen a obdarován důstojností, kterou nemůže ztratit.

Sám sebou se člověk nestane »seberealizací«, ani tím, že v životě prosadí vlastní možnosti. Této hloubky nedosáhne ani pomocí mistrně zvládnutých meditačních technik. Skutečná hloubka života nespočívá v co nejdokonalejším provádění duchovních úkonů, nýbrž v naprosté otevřenosti, která dovolí Bohu, aby v nás působil on sám. Pak může být člověk přiveden dále, než kam by ho dovedly jeho vlastní schopnosti, a v extázi naprostého sebevydání může zakusit nepředstavitelný dar lásky přivedené k dokonalosti. Ve svobodě a stále rostoucí lásce se učí na tuto lásku odpovídat. Čím více miluje, tím více lásky dovede přijímat a tím větší bude opět jeho schopnost milovat.

Láska je prostředkem k lásce a méně dokonalá láska je prostředkem k lásce dokonalejší a ta je zase prostředkem k nejdokonalejší aktivní lásce a jejímu svrchovanému působení. Všechny tyto prostředky a stupně představují určité příkladové modely a zároveň jsou praktikováním lásky; a k nim všem, především k těm posledním, patří snadná, něžná, prostá, vznešená, hluboká, široká, jedinečná a výtečná kontemplace předmětu právě této lásky, která se člověka vždy zmocňuje a uvádí jej do vytržení.

V hnutí své rozvíjející se lásky Jan krok za krokem zakoušel, jak víc a víc »rozkvétá« v člověka odpovídajícího svému nejhlubšímu povolání. Každý nový krok představoval další zjednodušení jeho dosavadního života ve prospěch růstu lásky. Každý nový krok s sebou nesl důsledky pro jeho životní praxi a zároveň byl vzorcem pro každé další setkání s touto láskou. Čím více tento proces pokročil, tím více Jan ztrácel kontrolu nad sebou a nad rozvojem svého duchovního života a stále více se připodobňoval božské lásce. Nakonec bylo vše jednoduché, prosté a v jednotě: Janova láska a Boží láska. Láska sama se stala iniciátorkou jeho dalších kroků. Pronikala nejhlubší podstatu jeho bytí a jemu nezbývalo nic jiného, než ve své lidské odpovědi lásky, která si pro sebe nechtěla ponechat nic, s úžasem sledovat a reflektovat vše, co od Boha přijímá:

Takový je řád Božího láskyplného a účinného sdílení se tvoru, jenž velmi sladce zakouší Boha v lásce, která ho zdokonaluje pro přijetí nejvznešenějšího pokoje a nevýslovných slastí Jeho Majestátu. Proto je nádherné spatřovat takovou záři a lesk, které vycházejí z jeho nitra doširoka otevřeného božským paprskům, jež je zcela pronikají a představují a působí nevyslovitelná poznání a nepředstavitelné slasti a rozkoše. Než sem ale člověk dospěje, musí nejprve absolvovat očištění a osvícení v řádné návaznosti jednotlivých fází... Tímto způsobem se musí člověk ve své celistvosti vnitřně i navenek navrátit k Bohu. Pak s Bohem uzavře sňatek tím, že mu natrvalo daruje sebe sama, a Jeho Majestát mu k tomu s velikou láskou přidá svou překypující milost.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Autor: Elisabeth Hense, TOCarm.
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Tajemství šťastného života slepého br. Jana (1)
Tajemství šťastného života slepého br. Jana (4)
Svatební píseň
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona