Oko, které by se pokoušelo hledět jinam, se stejně všude setká s Pánem.Živé Boží slovo: Zjevení Janovo 1,7b

„Uzří ho každé oko.“

Každé oko ho uvidí, když přijde tímto způsobem, viditelný pro všechny. Nikdo se nebude moci odvrátit. Oko, které by se pokoušelo hledět jinam, se stejně všude setká s Pánem. V tom se odlišuje příchod v evangeliu, vykoupení na kříži, příchod ve Zjevení Janově a příchod k poslednímu soudu.

Kdo se setká s Pánem v evangeliu, tj. v jeho pozemském životě, v jeho zázracích, v jeho učení, má možnost odvrátit pohled. Může zvolit nevěru, říci ne k tomu, co viděl. Může, bez ohledu na to, jestli skutečně zahlédl božství Pána nebo ne, zaujmout negativní postoj. Rozhodnost jeho odmítnutí bude však již znamením, že se ho setkání s Pánem dotklo. Nemůže říci, že se nesetkal. Možná se nesetkal s Pánem, jehož očekával. Přece však se setkal s Pánem, kterého odmítl.

Kdo se setká s křížem, kdo stojí před skutečností vykoupení na kříži, může rovněž, možná s rozhořčením, říci ne. Třeba si myslí, že nepotřebuje vykoupení, nebo se mu tato forma vykoupení protiví. Možná že i má určité niterné poznání týkající se hříchu a nespravedlnosti, ale hledá jiný způsob vykoupení – mocnější, zřejmější. Když řekne ne ke kříži, má toto ne jinou formu než ne k evangeliu. Ne k evangeliu je vyřčeno na základě duchovní konfrontace, vykonstruovaných protikladů mezi názory Pánovými a mými. Ne ke kříži je naproti tomu důsledkem určitého očekávání, které se cítí zklamáno. Něco v hledajícím by rádo souhlasilo, třeba na základě nějaké nemoci nebo zemdlenosti nebo potřeby přijmout pomoc. On ale nevěří, že v kříži nalezl pro svůj neduh ten pravý lék, a proto za něj hledá lepší náhradu.

Kdo se setká s Pánem ve zjevení jako Jan, nemůže mu uniknout. Jde o vidění nezávislé na jeho rozhodnutí, náhlé, podobné přicházející katastrofě, nepřizpůsobené vidoucímu; přichází jako cosi, co je nemožné, než se z toho stane něco, co je možné; jako cosi, co je neuchopitelné, než se z toho stane něco, co lze uchopit a pochopit. V tom se toto vidění podobá vidění při posledním soudu. Jde o vidění, s nímž je spojen úkol, vidění příchodu Pána, aby se stal člověkem, a příchodu Pána k poslednímu soudu. Je v něm výzva k předání viděného a tímto způsobem – ještě zřetelněji, když vidění přijmou všichni ostatní – je duch připravován na příchod Pána k soudu. Každý, kdo je opravdu zasažen Janovým viděním, připravuje se na soud, na to, že Pán přijde v hodinu, kterou nemůžeme určit. Od okamžiku, kdy o tom ví ze Zjevení, se změnil. Apokalyptické vidění má, stejně jako to, že víme o Pánově lásce, inchoativní charakter (1).

Poslední soud nastává příchodem Pána a vědomí o tomto soudu vzniká a roste z poznání Pána, kterého se každému dostává prostřednictvím setkání s evangeliem, s křížem a také s Janovým viděním. V setkání s vykoupením v evangeliu a v kříži je každému ponechána svoboda rozhodnutí. Může vidět, nebo nevidět, zahledět se, nebo se odvrátit. Má oči, které mohou vidět, ale může je zavřít. Při posledním soudu tato svoboda přestává. Jednou bude souzen každý a jeho díla budou tak odhalená, že už se nebude moci ukrýt ani změnit. Nemůže se k soudu vyjádřit, ani se při něm obhajovat. Stav věcí je mu ukázán objektivně a je přinucen také jej objektivně vidět. Sám sebe soudí tím, co teď vidí. Stojí před tímto soudem ve dvojí roli: jako hříšník, kterým byl a na něhož teď musí hledět objektivním pohledem, jehož hříšnost musí objektivně uznat, a jako ten, kým se s milostí Pána měl stát. Je přinucen vidět Pána nejen tak, jak ho viděl během svého života, ale také tak, jak by ho viděl, kdyby se byl pro něj cele rozhodl. Poznání tohoto rozdílu jako takového ještě není očistcem, tj. odstraněním tohoto rozdílu, nýbrž nejprve jen zjištěním. Vidím obojí: co jsem zvolil a co jsem mohl zvolit, a sice nejen globálně, ale v každém okamžiku svého života v jednotlivostech. Tam a tam jsem se mohl obrátit, přinejmenším jsem měl možnost tuto propast zmenšit a já to neudělal.

(1) Působí, že v nás začíná něco nového.

Převzato z knihy: Apokalypse
Autor: Adrienne von Speyr
Vydal: Johannes Verlag, Einsiedeln 1950
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Dále doporučujeme

Lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl
Katastrofa kříže se uskutečňuje i díky mému egoismu
Eliášova oběť na hoře Karmel