5. listopadu - nezávazná památka

Narodila se r. 1427 pravděpodobně v Thouars (ve Francii). Provdána za bretaňského vévodu Petra II. byla v r. 1450 spolu s ním korunována v katedrále v Rennes. Po sedm let manželství příznivě ovlivňovala vladařské působení svého muže. Když pak ovdověla, nedbala na nabídky k dalšímu sňatku, ale pomýšlela na řeholní život. Za jejího přispění byl r. 1463 založen v Bondon první klášter karmelitek ve Francii. Po několika jednáních s generálem řádu bl. Janem Sorethem sama r. 1468 do tohoto kláštera vstoupila. V r. 1477 založila druhý klášter v Nantes. Byla v těchto domech převorkou. Jejími pokyny, které předala sestrám, se později řídily i další kláštery. Proto je považována za zakladatelku karmelitek ve Francii. Vedla sestry k častému přijímání eucharistie a k přísné klazuře, k níž se zavazovaly zvláštním slibem. Dobře poznala škody, které s sebou přinášelo nedbalé dodržování klauzury. Zemřela 4. 11. 1485 v Nantes. Za Velké francouzské revoluce byly zničeny její ostatky i většina textů jejích pokynů pro sestry. Z dochovaných zbytků ji poznáváme jako zdatnou a hluboce zbožnou ženu. Blahořečena byla v r. 1863.

Z "Napomenutí" bl. Františky d'Amboise jejím spolusestrám

(Zkouškami se získává ctnost)

Veškeré obtíže a všechno nepříjemné, co trápí vaše srdce, snášejte co nejtrpělivěji a pamatujte, že to je váš kříž. Pomáhejte našemu Pánu a ochotně, z celého srdce, s ním neste kříž, vždyť nějaký kříž musíte nést vždycky. A jestliže se snad jednoho zbavíte, jiný těžší naleznete. Budeme-li věřit Bohu a doufat v jeho pomoc, zvítězíme nad pokušeními. Je však třeba, abychom nikdy neochabovaly a nezastavily se, ale stále sbíraly odvahu. Vzpomeňte na soužení a veliká pokušení, jež podstoupili svatí otcové v poušti. Ta, jež zakusili na duchu, jim byla daleko těžší, než skutky pokání a přísnost, které sami ukládali svému tělu. Kdyby někdo nebyl nikdy zkoušen, nevědělo by se, zda má nějaké ctnosti. Buďte spokojeny s tím, co se zlíbí Bohu, on nikdy nedopustí soužení, není-li to k našemu dobru. Vždyť v evangeliu říká: „Kdo chce jít za mnou, ať nejprve zapírá sama sebe" (srv. Mt 16,24 a par.), to znamená: ať zapomíná na sebe, naprosto si sebe necení, pohrdá sám sebou, a když jím někdo pohrdá, ať se tím netrápí, ale ať po tom touží.
Náš Pán říká, že máme vzít kříž, abychom ho následovaly (tamtéž); to je: tíži života v pokání a útrapy máme nést z lásky k němu, tak jako on nesl kříž z lásky k nám. Ale prosím vás, neneste kříž tak jako Šimon Cyrenský. Když byl náš Pán vyčerpán po mnohém bití a útrapách, které mu způsobili, měli židé strach, aby nezemřel dříve, než dojde na místo, kde měl být ukřižován. Aby nezemdlel, vzali mu kříž a naložili ho Šimonovi, aby jej nesl proti své vůli. Ačkoli ho nesl, nezemřel na něm jako náš Pán. Ten ho nesl ze své vůle, dobrovolně a ochotně, a na něm zemřel a odevzdal duši Bohu, svému Otci. Podle jeho příkladu jednejte, jako on.
Vaším křížem je život v pokání. Neste je rády až do konce, zemřete v něm a odevzdejte mu svou duši. Chvalte Boha a děkujte mu, že vás povolal do své služby. Nikým nepohrdejte, pamatujte, že je Božím přikázáním, abyste milovaly bližního jako sebe, tedy i všechny sestry, i ty, které vám učiní nebo přejí něco zlého. A nade vše střežte vzájemnou lásku a usilujte přemáhat své vášně. Dnes použijte jednoho prostředku, zítra jiného, a tak krůček po krůčku dosáhnete nakonec vítězství a překonáte pokušení, která na vás doléhají. A když váš Pán uvidí vaši dobrou vůli a vytrvalost, dá vám svou milost a pomůže vám nést obtížnost řeholního života až do konce a nic vám nebude těžké z lásky k němu.

(Carmelus 11, 1964, str. 254-255)

Modlitba

Bože, tys povolal blahoslavenou Františku, aby na tomto světě hledala tvé království tím, že bude služebnicí tobě a tvé přesvaté Matce; dej, ať posilováni její přímluvou kráčíme s duchovní radostí stále vpřed po cestě lásky. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Gal 6,1-10
Žalm: 133(132) 1-2.3    Odp.: Spojila nás vjedno Kristova láska.
Evangelium: Lk 12,32-34

Související

Životopis bl. Františky d´Amboise