KARMEL

Ve středu oslavil papež František 54. výročí svého kněžského svěcení, zítra – 17. 12. 2023 – oslaví své 87. narozeniny. S vděčností za jeho službu přinášíme jeden z jeho charakteristických textů z poslední doby, text o Králi, na jehož narození čekáme…

Podle Ježíšových kritérií jsou jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král (…) Je to Král citlivý na problém hladu, na potřebu domova, Král vnímavý k nemoci a věznění: to všechno jsou stále velmi aktuální skutečnosti. Hladovějící, lidé bez domova, často oblečení, jak jen mohou, se tísní na našich ulicích: setkáváme se s nimi každý den. A co se týče nemoci a vězení, všichni víme, co znamená být nemocný, dělat chyby a nést následky.
Člověk je požehnaný, když na tuto bídu odpovídá láskou, službou – když se neodvrací, ale dává najíst a napít; když poskytuje ošacení a přístřeší; když navštěvuje; jedním slovem: když je nablízku potřebným. Ježíš, náš Král, který se nazývá Synem člověka, má své oblíbené sestry a bratry v těch nejkřehčích ženách a mužích. Jeho „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství a něha, které zušlechťují srdce a stékají jako olej na rány těch, kdo jsou zraněni životem.

(papež František a Mons. Paolo Luca Braida, úryvek z promluvy při „Anděl Páně“ o slavnosti Ježíše Krista Krále, 26. listopadu 2023)

Záznam svatořečení bl. Tita Brandsmy, O.Carm., v neděli 15. 5. 2022 v 10 hodin s anglickým komentářem a překladem můžete zhlédnout

ZDE>>>

Anno Brandsma se narodil roku 1881 v nizozemském Frísku. Roku 1898 vstoupil na Karmel a jako řeholní jméno přijal jméno svého otce – Titus. Časné sliby složil v říjnu 1899, na kněze byl vysvěcen 17. června 1905. Zabýval se studiem filozofie a mystiky. Spolupracoval při zakládání katolické univerzity v Nijmegen (1923), později se stal jejím rektorem.

Ve 30. letech otevřeně kritizoval nacistickou ideologii, během okupace Holandska hájil svobodu katolického tisku a novinářské práce vůbec. V lednu 1942 byl uvězněn, 26. července 1942 byl usmrcen fenolovou injekcí v koncentračním táboře Dachau. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1985. V češtině je dostupný jeho životopis od autorské dvojice Scapin – Secondin (KNA 1994).

Svatořečen bude papežem Františkem v Římě v neděli 15. května 2022.

Během audience udělené prefektovi Kongregace pro kauzy svatých Marcellu Semerarovi 25. listopadu 2021 schválil papež František ke zveřejnění dekret týkající se zázraku připisovaného přímluvě bl. Tita Brandsmy (vlastním jménem Anno Sjoerd), kněze a karmelitána, který se narodil 23. února 1881 v Bolswardu v Nizozemí a byl zabit fenolovou injekcí 26. července 1942 v Dachau v Německu. Šlo o zázrak vyléčení z metastáz melanomu mízních uzlin člena karmelitánského řádu v Palm Beach v USA v roce 2004.

Zdroj: CITOC News 99/2021

22. října si spolu s celou církví připomínáme svatého Jana Pavla II. (*1920, pontifikát 1978–2005). Pastýře, který s obrovským nasazením pečoval o univerzální církev. A zároveň pastýře, který s nemenším nasazením – postupně jako farář, krakovský arcibiskup i papež – osobně, konkrétně a s velkou něhou doprovázel jednotlivce.

Je možné nezakoušet z Boha nic, a přesto ho šířit ostatním, aniž si to uvědomujeme. Bůh tak jedná: kolikrát jsem to už viděl! Může se stát, že člověk tápe ve tmě a v noci a že je přitom pro někoho světlem díky nějakému slovu nebo gestu, o kterém nevíme, odkud přichází. Tak jedná Bůh.

(Ermes Ronchi /*1947/, Klíčové otázky evangelia, meditace pronesené při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii, 2016)

Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Tato a několik dalších pasáží v Novém zákoně učí skandální doktrínu: že Bůh se víc stará o sobecké, nepoctivé, lakomé, kruté a zkažené lidi a zločince než o lidi, kteří se snaží žít slušně, mají soucit s potřebnými, jsou věrní manželskému slibu, spravedliví ve svém jednání a tak dále. Zdá se, že Bůh se víc zajímá o hříšníky. Pokud je mi známo, toto pohoršlivé učení se nachází pouze v křesťanském evangeliu. V evangeliu nejde o to, že člověk má být dobrý, ale že má být zachráněn. Nejde o to, že má být v bezpečí, ale že má být spasen.

(Herbert McCabe OP /1926–2001/, Felix culpa)

Je zajímavé první veřejné gesto, které Ježíš učinil po letech skrytého života v Nazaretě. Ježíš nepředvádí velké divy, nevydává senzační poselství, ale mísí se s lidmi, kteří se nechávají křtít od Jana. Tak nám nabízí klíč ke svému působení ve světě: vydat sebe sama za hříšníky, být s námi solidární bez odstupu, v úplném sdílení života.

(papež František, úryvky z 2. katecheze o evangelizaci, 18. ledna 2023)

Kristovo dílo bylo aktem vysvobození, uvedení do svobody, a to ve dvou směrech: osvobození od a osvobození pro. Skrze jeho kříž došlo k osvobození od všeho v nás i mimo nás, co potřebuje vykoupení: od moci hříchu, světa, od zlých sklonů, ode všech sil protivících se Bohu. Uzdravení a exorcismy Kristova veřejného působení předjímají jeho vítězství nad oním Silákem z evangelií, který drží v zajetí lidská těla i duše.
Pozitivnější je však to, že Kristus nás také osvobodil pro něco: pro život v milosti, pro synovství, znovuzrození, a co je nejúžasnější, pro účast na Božím trojičním životě.
To zahrnuje dar, svobodu a převzetí zodpovědnosti za sebe sama, ale i povinnost dávat prostor druhým, kteří jsou stejně svobodní.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Jestliže je Bůh dobrý a jestliže moje inteligence je jeho dar, pak musím svou důvěru v jeho dobrotu projevit tak, že svou inteligenci využívám. Jestliže je Bůh milosrdný a jestliže moje svoboda je darem jeho milosrdenství, pak musím svou důvěru v jeho milosrdenství projevit tak, že svou svobodnou vůli využívám. Někteří lidé, kteří si myslí, že v Boha důvěřují, vlastně hřeší proti naději, protože nepoužívají vůli a schopnost úsudku, které jim Bůh dal. K čemu je mi doufat v milost, když se neodvažuji provést úkon vůle, který je s milostí ve shodě? Jaký prospěch mám z toho, že se pasivně vydám Boží vůli, pokud mi chybí síla vůle poslouchat jeho příkazy? Proto jestliže důvěřuji v Boží milost, musím také projevovat svou důvěru v přirozené síly, které mi Bůh dal; ne proto, že jsou to moje síly, ale proto, že jsou darem od něho. Jestliže věřím v Boží milost, musím také počítat se svou vlastní svobodnou vůlí, bez níž by byla jeho milost do mé duše vylévána nadarmo. Jestliže věřím, že on mě může milovat, musím věřit, že já mohu milovat jeho.

(Thomas Merton /1915–1968/, Žádný člověk není ostrov, 2.2)