Doporučujeme
Kde není láska, vlož lásku a pak lásku nalezneš
(karmelitán a spoluzakladatel OCD • svatý • učitel církve • svátek 14. prosince)
Texty propria
Juan de Yepes se narodil v roce 1542 ve Fontiveros, nedaleko Avily, ve Španělsku. Jeho otec zemřel, když byl Jan ještě velmi malý (asi tříletý). Rodina se musela z finančních důvodů několikrát přestěhovat. Jan se přitom snažil studovat a zároveň pracoval, aby získal prostředky na živobytí své i svých blízkých.
V roce 1563 přijal v Medině del Campo karmelitánský hábit a po ročním noviciátu mu bylo dovoleno žít podle nezmírněné karmelitánské řehole. Filozofii a teologii vystudoval v Salamance a někdy v létě 1567 byl vysvěcen na kněze. V témže roce se setkává s Terezií od Ježíše, která nedlouho předtím obdržela od generálního převora řádu Giovanniho Battisty Rossiho dovolení založit dvě komunity kontemplativních bratří karmelitánů (později se jim začalo říkat »bosí«), aby mohli pomáhat Terezií založeným komunitám mnišek. Po roce, během něhož byl Jan často s Terezií na cestách, 28. listopadu 1568, se Jan stal členem první skupiny reformovaných karmelitánů v Duruelu. Přitom změnil své dosavadní jméno Jan od sv. Matěje a začal se podepisovat Jan od Kříže.
V rámci reformy zastával Jan různé úřady a služby. Od roku 1572 do roku 1577 byl hlavním zpovědníkem kláštera Vtělení v Avile (tehdy ještě nereformovaného, v němž ale Terezie byla v letech 1571–1574 převorkou). Díky službě, kterou zde konal, byl vtažen do nepříjemných vnitřních konfliktů v klášteře a některými bratry původní observance obviňován ze zodpovědnosti za ně. V důsledku toho byl zatčen a strávil asi osm měsíců v klášterním vězení v Toledu, z něhož uprchl v srpnu roku 1578. Během uvěznění složil mnohé ze svých básní, k nimž později ve svých proslulých duchovních literárních dílech napsal komentáře.
Po útěku z Toleda byl postupně představeným různých reformovaných konventů, až do roku 1591, kdy ho tehdejší generální vikář bosých Mikuláš Doria – reforma v té době požívala už jisté autonomie – zbavil všech úřadů. Toto ‚odsunutí‘ na sklonku života muselo pro Jana, muže, který reformě obětoval vše, představovat jednu z velkých životních zkoušek, Jan nicméně všechny své zkoušky nesl jako světec. Zemřel v noci z 13. na 14. prosince v Ubedě, ve věku 49 let.
Svou spiritualitu předával druhým především prostřednictvím osobních kontaktů, sepsal ji pouze proto, že o to byl vytrvale žádán druhými. Ústředním tématem jeho nauky, kterou proslul jak uvnitř katolické církve, tak mimo ni, je sjednocení člověka s Bohem prostřednictvím milosti, skrze Ježíše Krista: Jan popisuje duchovní cestu člověka od úplných začátků až po nejvznešenější výšiny, k nimž může člověk v tomto životě dospět. Tato cesta zahrnuje fázi očistnou, osvětnou a fázi sjednocení; nebo jinými slovy: stav začátečníků, pokročilých a těch, kdo se přiblížili dokonalosti. Jan je přesvědčen, že aby člověk mohl dosáhnout Všeho, tedy Boha, je nezbytné, aby se zřekl všeho, co není Bůh; nikoli však jako otrok (z donucení), nýbrž v síle lásky. Nejznámějšími Janovými výroky jsou: „V podvečer (života) tě budou zkoušet podle lásky“ (1) a: „Kde není láska, vložte lásku a naleznete lásku“ (2).
Jan od Kříže byl svatořečen papežem Benediktem XIII. 27. prosince 1726 a papež Pius XI. jej 24. srpna 1926 prohlásil učitelem církve. Jeho svátek se v církvi slaví 14. prosince.
(1) Výroky, 59.
(2) Dopis 26.
(Podle St. John of the Cross... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Iz 43,1–3a.4–5
nebo: Řím 8,14–18.28–30
Žalm: 139(138),1–3.5–6.7–8.9–10.11–12 Odp.: 12b
Evangelium: Jan 17,11b.17–26