KARMEL

Cítím stále tutéž odvážnou důvěru, že se stanu velkou Světicí, protože nespoléhám na své zásluhy – vždyť žádné nemám. Ale doufám v Toho, který je Ctnost, Svatost sama. Jen On, který se spokojuje s mými chabými snahami, mě pozvedne k sobě, přikryje mě svými nekonečnými zásluhami a udělá mě svatou.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rkp. A 32 r)

Zásluha nezáleží v tom, když mnoho dáváme, ale spíš když mnoho přijímáme, mnoho milujeme… Je řečeno, že je „blaženější dávat než dostávat“, a je to pravda. Ale když si chce Ježíš ponechat pro sebe blaženost z dávání, nebylo by pěkné to odmítat. Nechme ho brát a dávat všechno, co bude chtít, dokonalost spočívá v plnění jeho vůle…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 142, Celině, 6. července 1893)

Ježíšovu lásku k Celině může pochopit jen Ježíš!... Ježíš dělal pro Celinu pošetilosti… Ať Celina dělá pošetilosti pro Ježíše… Za lásku se dá platit jen láskou a rány lásky se dají vyléčit jen láskou!

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 85, Celině, 12. března 1889)

Svatá Terezie říká, že je třeba udržovat lásku. Dřevo nemáme nadosah, když jsme ve tmě, na suchu, ale nejsme povinny přikládat alespoň malá stébla slámy? (…) Když nemám příležitosti, chci mu alespoň říkat, že ho miluji, to není těžké a udržuje to oheň; i kdyby se mi zdálo, že zhasl tento oheň lásky, chtěla bych do něj něco vhodit a Ježíš by ho pak uměl rozfoukat.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 143, Celině, 18. července 1893)

Anděle strážný srdce mého,
jenž záříš jako něžný svit
před trůnem Otce nebeského,
který ti káže za mnou jít,
ty kvůli mně jdeš touto zemí,
jsi přítel můj i bratr můj,
jenž útěchou i světlem je mi,
jen zůstaň, veď a osvěcuj!

Ty, jenž pronikáš prostorami
rychleji nežli slunce svit
a víš, kde jsou mí milovaní,
zaleť je často navštívit.
Osuš jim oči perutěmi,
o Ježíši jim píseň pěj,
o bolesti, jež v slast se mění,
a jméno mé jim zašeptej.

Vedeš mě za ruku, vždyť vidíš,
jak ubohá a slabá jsem,
z cest něžně překážky mi sklidíš,
abych nepadla na kámen.
Neustále mě sladce vede
k pohledu do nebe tvůj hlas
a čím jsem menší vedle tebe,
tím z tebe proudí větší jas.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, úryvek z básně Andělu strážnému, leden 1897, překlad Anděla Janoušková)

Mýlíš se, má drahá, myslíš-li si, že tvá Terezka kráčí stále horlivě cestou ctnosti. Je slabá, a hodně slabá, každý den se o tom znovu přesvědčuje. Ale Mařenko, Ježíš ji rád učí jako sv. Pavla umění chlubit se svými slabostmi. To je veliká milost a já prosím Ježíše, aby tě tomu naučil, neboť jen v tom je pokoj a odpočinek srdce. Když se vidíme tak ubozí, nechceme už hledět na sebe a hledíme jen na jediného Milovaného!...

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 109, Marii Guérinové, červenec 1890)

Ach Marie, jak jsi šťastná, že máš srdce, které umí takto Milovat… Děkuj Ježíši, že ti dal tak vzácný dar, a dej mu své srdce úplně celé. Tvorové jsou příliš malí, než aby mohli naplnit nesmírné prázdno, které Ježíš v tobě vytvořil, nedávej jim místo ve své duši… (…) Miluj ho šíleně za všechny, kdo ho nemilují! (…) Ty, malá Ježíšova privilegovaná, se modli, aby tvá nehodná malá sestra dovedla Milovat tak jako ty, je-li to možné!...

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 93, Marii Guérinové, 14. července 1889)

Tvé srdce je stvořeno, aby milovalo Ježíše, aby ho vášnivě milovalo, modli se, aby nejkrásnější léta tvého života neuplynula v přeludech a obavách. Máme jen krátké chvilky svého života, abychom milovali Ježíše, ďábel to dobře ví, proto se snaží, abychom je promrhali zbytečným trápením…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 92, Marii Guérinové, 30. května 1889)

Jaká milost, když ráno necítíme žádnou odvahu, žádnou sílu k projevování ctnosti! To je chvíle, kdy (…) místo abychom ztráceli čas sbíráním několika malých stébel, těžíme diamanty. Jaký zisk na konci dne! Je pravda, že někdy jsme na několik okamžiků znechuceni hromaděním svých pokladů, to je pak těžká chvíle, jsme v pokušení všeho nechat. Ale jeden úkon lásky, a to i nepociťované, a všechno je napraveno a Ježíš se usmívá …

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 65, Celině, 20. října 1888)

Jak je to ošklivé trávit čas nudou, místo abychom spali na Ježíšově Srdci!...
Jestliže tma děsí malé dítě, jestliže naříká, že nevidí Toho, kdo je nese, ať zavře oči, ať dobrovolně přinese oběť, která se od něho žádá, a potom ať takto pokojně očekává spánek… Je to příliš žádat od dítěte, aby zavřelo oči? Aby nebojovalo proti nočním přeludům? … Ne, není to příliš a malé dítě se odevzdá, uvěří, že Ježíš je nese, bude souhlasit, že nic nevidí, a nechá daleko neplodnou bázeň, že je nevěrné – bázeň, která se pro dítě nehodí.

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 205, sestře Marii od Sv. Josefa, prosinec 1896)

Ježíši, dovol mi, abych ti řekla v přemíře své vděčnosti, že tvá láska jde až k bláznovství… Jak můžeš chtít, aby se před tímto bláznovstvím mé srdce nevrhlo k tobě? Jak by má důvěra mohla mít hranice? … Já vím, svatí se pro tebe dopouštěli bláznovství, dělali velké věci, protože to byli orli… Ježíši, já jsem příliš malá, než abych dělala velké věci… Mým šílenstvím je naděje, že tvá láska mě přijme jako oběť…

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rkp. B 4v)

Připomínáme

16 čvc 2024;
00:00
Panna Maria Karmelská
16 čvc 2024;
08:00 - 17:00
Kněžská pouť v Kostelním Vydří
17 čvc 2024;
00:00
bl. Terezie od sv. Augustina a spolusestry, panny
20 čvc 2024;
00:00
sv. Eliáš, prorok
20 čvc 2024;
19:00 - 15:00
Velká pouť v Kostelním Vydří

Kalendář

červenec 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Přihlášení