KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

Jestliže si během těchto dnů něco jasně uvědomuji, je to skutečnost, že všechny naše starosti, i ty domněle závažné, se stávají bezvýznamnými, jakmile v nich pozorujeme jen jejich vnitřní, božský prvek. Skutečně, vize Boha – jež je tím jediným, po čem bychom měli toužit mezi všemi životními příhodami – by nás měla zprostit všech obav, že nebudeme dost šťastní nebo úspěšní… Dobře víš, že si nejvíc ze všeho přeju, aby se pro Tebe náš Pán takto stal jedinou radostí ve všech věcech; pak budu naprosto klidný, neboť budu vědět, že Tvůj mír nemohou ohrozit žádné zkoušky ani jednotvárnost a že všude žiješ zalita světlem.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis sestřenici, 21. srpna 1919; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)

Někdy si lidé kladou otázku, jaká je budoucnost zasvěceného života, a někteří proroci zkázy říkají, že tato budoucnost je krátká, že zasvěcený život se vyčerpal. Ale, drazí bratři, tyto pesimistické vize jsou předurčeny k vyvrácení, stejně jako vize o samotné církvi, protože zasvěcený život je nedílnou součástí církve, jejího eschatologického charakteru, její evangelijní pravosti. Zasvěcený život je součástí církve tak, jak to chtěl Ježíš a jak to Duch neustále vytváří. Proto se musíme vyvarovat pokušení starat se o to, zda přežijeme, místo abychom žili naplno a přijímali milost přítomnosti, a to i s riziky, která s sebou nese.

(papež František, úryvek z promluvy k účastníkům generální kapituly Řádu bosých karmelitánů; Řím, Sala Clementina, sobota, 11. září 2021)

Musíme vědět, co si Bůh přeje. A on to často ukazuje na běhu dění. Buďte klidný. Ponořte se do Božích hlubin. Nepovažujte za znamení kdejaké vzedmutí dění kolem Vás, jež by Vás každodenně vrhalo do nových úzkostí. Dotýkejte se Božích hlubin a ponechte vše na Božím rozhodnutí. Odtud Vám vzejde veliký pokoj.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Paní, Královno nebe, vypros mi samotu a ticho a jednotu, aby všechny mé cesty směly být neposkvrněné v Bohu. Abych byl vždy spokojený, ať už mě obklopuje jakákoliv temnota, stále hledaje jeho u sebe, v jeho milosrdenství. Dovol mi žít na tomto světě v tichu do té míry, jak Bůh chce, a způsobem, jakým on chce.

(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis z 14. prosince 1946)

Když si člověk příliš zvykne a začne ho všechno nudit a poslání se mu stane jakýmsi „zaměstnáním“, je čas dát prostor druhému Ježíšovu volání, které nám vždy adresuje. Volá nás, abychom kráčeli, volá nás, aby nás přetvořil. Nebojte se tohoto druhého Ježíšova volání. Není to iluze, je to On, který opět klepe na dveře. A můžeme říci, že je to „dobrý“ neklid, když se necháme svést druhým Ježíšovým voláním.
Znovu spustit sítě a obejmout svět nadějí evangelia: k tomu jsme povoláni! Není čas zůstat stát a vzdát se, zakotvit loďku na břehu nebo se ohlížet nazpět; nesmíme před touto dobou utíkat, protože nás děsí, a utíkat se k formám a stylům minulosti. Ne, toto je čas milosti, který nám Pán dává, abychom se odvážili vyplout na moře evangelizace a misie.

(papež František, promluva k portugalským biskupům, kněžím a řeholníkům; Lisabon, 2. srpna 2023)

Pamatuj, láskyplná Panno Maria,
že od věků nebylo slýcháno,
abys opustila toho,
kdo se utíkal pod Tvou ochranu,
kdo vzýval Tvou moc,
kdo prosil o Tvou přímluvu.
V této důvěře se také já k Tobě utíkám,
Panno panen a Matko,
k Tobě přicházím, před Tebou stojím,
já, kající hříšník.

Dobrá Matko Vtěleného Slova,
neodvracej se od mých slov,
ale slyš je a vyslyš.
Amen.

(modlitba připisovaná sv. Bernardovi z Clairvaux)

Neztrácejte radost a mějte Ježíše stále ve svém srdci. Mějte se na pozoru, aby do něj nevstoupil smutek či ochablost, protože pak by v něm Ježíš zůstat nemohl, protože on o žádnou takovou výzdobu nestojí. Pravými přednostmi srdce jsou pokoj, spočinutí a odevzdanost do jeho vůle, a když je Ježíš v srdci najde, rád v něm setrvá.

(Kateřina de’ Ricci /1522–1590/)

Víra nespočívá v nějakém pocitu jistoty, spočívá v hluboké ochotě přilnout k Bohu, podřídit se mu, jako se slepec odevzdává ruce toho, kdo ho vede. U Vás je jedno nebezpečí a ďábel se neustále snaží, abyste do něho upadala: to nebezpečí tkví v tom, že sebezkoumáním se zase znovu vracíte k sobě, což Vás může uvrhnout do zmatku a úzkostí pokaždé, když nebudete pociťovat, že máte víru. I takové pocity odevzdejte Bohu, má-li být pro jeho slávu lepší, když věříme v temnotách.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Panno, ty sluncem oděná,
s korunou hvězd a v lesku věčnosti,
jež lunu nebes pod nohama máš,
chraň před otravným dechem závisti,
zdrť faleš, podvodu osidla vražedná,
zboř nenávisti hráz a zvůli zloby smaž.
Pomoz, když je nám třeba válku vést
s armádou pekla, s vojsky proklatými.
V tom boji obstojím i beze zbraně,
pokud tvé jméno blahoslavené,
Maria, bude na mé straně.

(Fray Luis de León OSA /1527–1591/, úryvek z básně A Nuestra Señora v překladu Josefa Hrdličky)

Náš Pán si zvlášť cení člověka, který se raduje ze štěstí druhého. Pokud neživíme svou schopnost těšit se z dobra druhého a soustředíme se hlavně na své potřeby, odsuzujeme se k životu, ve kterém je málo radosti.

(papež František, apoštolská exhortace Amoris laetitia, odst. 110; 2016)

Když člověk ví, že Bůh na něj pohlíží bez přestání s velikou pozorností, jako by na světě nebyl nikdo jiný, komu by naslouchal a byl zde pro něj, než právě on,
a že Bůh nekonečně touží po tom být s ním, být od něj milován, vzýván, být jím vyhledáván ve svých potřebách,
a že je Bohu rozkoší sdílet se člověku, dávat mu zakoušet v nitru, jak láskyplně a něžně pečuje o člověka, který Ho hledá:
pokud člověk toto pociťuje, má se cvičit v tom, že si dodá odvahy k opětování lásky a řekne:
„Ó, Bože, kde jsem, pro co žiji, jestliže ne proto, abych Tebe, svého Pána, miloval… Ó, můj Bože, dej, ať žijeme spolu, Ty a já, já v Tobě.“

(Dominik od sv. Alberta O.Carm. /1596–1634/)

Připomínáme

13 led 2025;
17:30 - 19:30
Setkání terciářů Brno
20 led 2025;
00:00
bl. Angelo Paoli, kněz
25 led 2025;
15:00 - 19:00
Setkání terciářů Frýdlant n. Ostravicí
29 led 2025;
00:00
bl. Archanděla Girlani, panna
01 úno 2025;
00:00
bl. Kandelaria od sv. Josefa, panna

Kalendář

leden 2025
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Přihlášení