Doporučujeme
Kdo se nemilují navzájem, vůbec Boha neznají
Sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi v díle, které nám po ní zůstalo, nemluví od začátku do konce o ničem jiném než o lásce. Všechny její extáze představují uchvácení láskou. Život si nedovede představit jinak než jako lásku. Život a láska jsou pro ni identické. Život Bohu zasvěcené panny, řeholnice, je láska, jako život trojjediného Boha je láska. Jedinou bolestí na světě pro ni je, že „láska není milována“. Spolusestry ji nazývaly „Mater caritatis“ (Matka lásky).
Živé Boží slovo: Mt 14,22–33
Zkusme nejprve uvažovat o této události v širších souvislostech. Ježíš právě zázračně nasytil obrovský zástup lidí. Na uzdravování, které se týkalo jednotlivců, navazuje čin, který představuje jakoby plošné šíření Božího království. Už to nejsou šťastní jedinci, kteří zakusili Ježíšovu moc, ale „všichni se najedli dosyta“.
Adrienne von Speyr (1902–1967)
Zpověď v tomto životě je plodem Pánovy lásky; je neuvěřitelným ulehčením, jež udílí jeho milost vykoupení: lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl. Jde o nejnižší hranici, kterou vymyslela Boží láska a kterou mohla připustit. Po smrti to bude mnohem obtížnější. Už nebudu moci jít k Bohu cestou svobodného rozhodnutí.
Ve starém karmelitánském klášteře v Aylesfordu v Anglii se ve dnech 25.–28. července 2014 díky iniciativě britské provincie uskutečnil první evropský kongres karmelitánských laiků.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Zjišťuji, že jsem neschopná dělat pokroky, být vytrvalá, vidím množství svých nedbalostí, svých chyb, vnímám svou ubohost, poznávám svou bídu a vrhám se k zemi, rozprostírám ji před milosrdenstvím svého Mistra.
Svaté rozlišování je radikálně odlišné od lidské prozíravosti
Máme pohlížet na rozlišování jako na dar Ducha svatého? Nelze je chápat jako jeden z oněch sedmi známých darů, ani jako další osmý (1). Patří podstatně ke každému daru, ano, dá se říci, těchto sedm darů představuje sedm podob tohoto daru.
Bylo by naprostým omylem spatřovat v mystice především potěšení
Mystika má pochopitelně mnoho aspektů. V prvé řadě je ale sjednocením mezi Bohem a člověkem, při němž nejdůležitější roli sehrávají vyšší mohutnosti člověka, rozum a vůle. Už zde je však třeba rozlišovat.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Pocítila jsem, že do mého srdce vstoupila blíženská láska, potřeba zapomínat na sebe, abych dělala radost jiným, a od té doby jsem byla šťastná! (AS 96)
Terezie z Avily (1515–1582)
Někdy vás napadne, že ten, kdo se těší velkým milostem, už se nemá zdržovat rozjímáním o tajemstvích nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž cvičit se jen v (božské) lásce. O tomto tématu jsem široce psala na jiném místě (1). Někteří mi namítali, že se v tom nevyznám, že jsou různé Boží cesty, a když už duše mají za sebou počátky, je lepší, aby se odlučovaly od tělesných věcí a cvičily se pouze v těch, jež se týkají božství. Nicméně nikdy mě nedonutí vyznat, že je to dobrá cesta.
Návyk milovat vnáší lásku do praktického života
Jan od sv. Samsona ve svém životě zakoušel »sílu«, kterou nazýval Boží láskou v dvojím smyslu: jednak láskou Boha vůči sobě, jednak láskou, kterou objevoval ve svém srdci vůči Bohu.
Co je »temná noc«?
Co myslel Jan od Kříže »temnou nocí«? Najít jednoznačnou odpověď není vůbec snadné. Ve svých spisech nám Jan nezanechal – jak bychom si přáli – její přesnou definici. On sám po mnoho let »zápasil« o objasnění tohoto fenoménu. Při psaní se znovu a znovu pokouší najít slova a obrazy, aby psychologicky i teologicky osvětlil tuto vlastní zkušenost i zkušenost těch, které doprovázel. Proto je třeba vzít v potaz celé Janovo dílo, abychom se dobrali toho, jak jí rozuměl on.