KARMEL

Ó, Bože mé duše, jak máme vždy naspěch, abychom Vás urazili, a jak máte naspěch Vy, abyste nám odpustil!
Ó, opravdový Příteli, jak špatně se Vám odplácí ten, kdo je Vaším zrádcem! Ó, opravdoví křesťané, pomozte plakat svému Bohu, a to nejen kvůli Lazarovi oněmi tak soucitnými slzami, nýbrž kvůli těm, kdo snad ani nebudou chtít být vzkříšeni, i kdyby je Jeho Majestát volal.
Ó, mé Dobro, jak jste si dobře vědom vin, kterých jsem se dopustila proti Vám! Kéž už skončí, můj Pane, kéž skončí, jakož i viny všech ostatních. Probuďte k životu tyto mrtvé! Kéž je Vaše volání tak mocné, že i kdyby Vás neprosili o život, Vy jim jej přesto dejte.
Ani Lazar Vás ostatně nežádal, abyste jej vzkřísil. Udělal jste to kvůli jedné hříšnici. Hle, tu je jiná, můj Bože, mnohem větší hříšnice. Kéž zazáří Vaše milosrdenství: navzdory své bídnosti Vás prosím za ty, kdo Vás o to prosit nechtějí…

(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 10,1.2.3; podle pracovního překladu Vojtěcha Kohuta OCD)

Náš Bože, rozpraskané a rozervané je lůno naší země, rozpraskané a rozervané je lůno skýtající bezpečí – lůno našich domů a světnic, Bože, rozpraskané a rozervané je lůno našich srdcí!
Pane a Bože, kéž nad tímto rozpraskaným a rozervaným lůnem naší země, našich měst, našich světnic, našich srdcí nastane ráno zvěstování. Jako se na počátku světa vznášel Tvůj Duch Svatý nad temnotou bezuzdného chaosu; a jako při dovršení času Tvůj Duch Svatý sestoupil na zpustošený svět, na zpustošenou Palestinu, na zpustošenou Starou smlouvu a také na Marii, poslední ze zpustošeného a zničeného plemene: Bože, kéž nad námi nastane ráno zvěstování!
Předkládáme Ti svou bídu, předkládáme Ti své utrpení, předkládáme Ti svoji rozervanost, předkládáme Ti svá srdce, jež se staví na odpor!
Bože, dej, ať s dokonalou otevřeností a odhodlaností přijímáme Tvůj život, neseme Tvůj život, darujeme Tvůj život ze své bídy, ze svého utrpení, ze své ubohosti, ze svých bolestí!
Bože, mohli bychom snad tušit, mohli bychom snad uvěřit, že bys na nás chtěl v této hodině vložit slávu své nejsvětější Matky a nechat ji proudit do našich srdcí?
Bože, děkujeme Ti uprostřed svého utrpení, uprostřed své ubohosti a prosíme s Tvojí nevěstou, prosíme s Tvojí Matkou, prosíme s tou, která se v nás stala lůnem světa, prosíme: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle Tvého slova“. – „Velebí má duše Hospodina, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, jeho jméno je svaté!“

(Erich Przywara SJ /1889–1972/, Modlitby tohoto věku, 25; v době 2. světové války)

Tobě zasvěcujeme budoucnost celé lidské rodiny, potřeby a očekávání národů, úzkosti a naděje světa...

CELÝ ČLÁNEK

Té trýzni, o níž se zmiňujete, rozumím. V životě nadcházejí chvíle, kdy na nás padne cosi, co se podobá jedné kapce z oné záplavy trýzně, která se přelila přes Ježíše při jeho agonii. Nepodléhejte tomu, neboť v takových chvílích je nám dopřáno vykonat možná ty nejkrásnější úkony lásky v celém životě.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Zůstaň slabý
Naše slabost nás nutí k důvěře.
Otec sám nás nechává ve slabosti
aby nás v důvěře zocelil.
Mohl by nás lépe vybavit charismaty
ale nedělá to.

Slabost je příprava na smrt.

V umírání budeme slabí.
I vůle bude slabá, zdecimovaná utrpením umírání.
Zůstane jen důvěra v Otcovu lásku.

Jen se nepřestat snažit
nepřestat tíhnout k Otci
nepřestat toužit být Kristu podobnější

být s Kristem jedno.

Bůh nás tak velice obdarovává
a my to prožíváme, jako by nás o všechno obíral.

 (P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. Ev. Urbanem OFM, 1964–75)

Rád bych věděl, jak se daří tvé duši – zda se už přesytila své vlastní spravedlnosti a našla důvěrné spočinutí ve spravedlnosti Kristově. V dnešní době se totiž velmi rozmáhá pokušení spoléhat na vlastní skutky, a to zejména mezi těmi, kdo se ze všech sil snaží být spravedliví a dobří, ale neznají Boží spravedlnost, kterou nás tak štědře a zcela zdarma zahrnul v Kristu. Proto se sami ze svých sil snaží konat dobro tak dlouho, až nabydou dojmu, že se mohou postavit před Boha jako lidé ozdobení ctnostmi a zásluhami, což je ovšem ve skutečnosti nemožné. I Ty sám jsi s námi sdílel toto mínění, či spíše mámení – a i já jsem v něm vězel, a ačkoli s tím bludem stále bojuji, ještě jsem ho nepřemohl. Proto, můj milý bratře, znej Krista, a sice Krista křižovaného.

(Martin Luther, dopis Georgu Spenleinovi, 8. dubna 1516)

Tak jako Bůh neuděluje své milosti jinak než prostřednictvím modlitby – neboť chce, abychom poznávali, že on je Pramen, z nějž vyvěrá veškeré dobro –, tak ani zachraňovat nás z nebezpečí, uzdravovat naše rány a těšit nás v našem trápení nechce jinak než jedině skrze modlitbu.

(František Palau y Quer, O.Carm. /1811–1872/, duchovní spisy)

(OCD, zakladatel kongregací Tereziánské misijní sestry karmelitánky, Misijní sestry karmelitánky a Bratři lásky • blahoslavený • nezávazná památka 20. března)

Texty propria

František Palau y Quer se narodil 29. prosince 1811 v obci Aitona v Katalánsku ve Španělsku. V roce 1828 vstoupil do semináře v Leridě. Po absolvování tříletého studia filosofie a prvního ročníku teologie vstoupil v roce 1832 do řádu bosých karmelitánů, následujícího roku složil řeholní sliby a přijal jméno František od Ježíše, Marie a Josefa.

Evangelium nepodává informace o tom, jak dlouho Maria a Josef s Dítětem zůstali v Egyptě. Zajisté však museli jíst, najít bydlení a práci. Netřeba velké představivosti, aby se v tomto ohledu překlenulo mlčení evangelia. Svatá Rodina musela čelit konkrétním problémům jako všechny ostatní rodiny, jako mnozí naši bratři migranti, kteří i dnes riskují život, donuceni neštěstím a hladem. V tomto smyslu jsem přesvědčen, že svatý Josef je opravdu zvláštním patronem všech, kdo musejí opustit svou zemi kvůli válkám, nenávisti, pronásledování a bídě.

(papež František, Patris corde, Apoštolský list u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve; 2020)

V každém světci se naplňuje jiná stránka nevyčerpatelného bohatství Kristova. S tím souvisí fakt, že jednotliví světci bývají vzýváni v různých potřebách. Výjimečné místo mezi světci patří sv. Josefovi. Jeho spojení s Kristem bylo totiž po Marii to nejužší možné. Ježíš stál doslova uprostřed všeho jeho života a snažení. Proto mají jeho přímluvy takovou moc a takový rozsah. Jako byl za života ochráncem Svaté rodiny, je ve slávě ochráncem celé církve.