Doporučujeme
(karmelitka • blahoslavená • nezávazná památka 29. ledna)
Texty propria
Eleonora Girlani se narodila roku 1460 ve šlechtické rodině v severoitalském městě Trino, v provincii Vercelli. Jako dívka navštěvovala školu benediktinek a sama se chtěla stát benediktinskou mniškou. Když se však již vypravila na cestu do konventu, její kůň se vzepřel a neodvezl ji tam. Tuto událost interpretovala jako znamení a spolu s dvěma svými sestrami, Marií a Františkou (Scholastikou), v roce 1477 jako sedmnáctiletá vstoupila do karmelitánského kláštera v Parmě (1). Zde přijala řeholní jméno Archanděla. Brzy po profesi (1478) ji komunita zvolila převorkou (2). Po založení kláštera v Mantově v roce 1492 se stala převorkou tam a tento úřad zastávala až do své smrti (3).
Její životopisci uvádějí, že byla obdarována mnohými duchovními dary, vytrženími, levitacemi a že se na její modlitbu děly zázraky. Když rozjímala o tajemstvích víry, podle svědectví sester byla často uchvácena do vytržení. Jeden starý životopis praví, že Archanděla žila svůj řeholní život tak opravdově, že „spolu s ostatními sestrami žily jakoby už zde na zemi nebeským životem“, čemuž odpovídal i název „Santa Maria del Paradiso“ (Svatá Maria z ráje), který světice pro nově zbudovaný klášter v Mantově prosadila. Archanděla spravovala svěřené kláštery s velikou mírností a jemností, což se později promítlo do ikonografie: bývá proto zobrazována s holubicí v ruce.
V třetím roce priorátu vážně onemocněla. Přijala svátosti a s očima upřenýma na obraz ukřižovaného Krista opakovala slova, která už dříve často pronášela: „Ježíši, má lásko“. Tak svou duši pokojně odevzdala Pánu 25. ledna 1495.
Nejprve byla pochována na klášterním hřbitově jako ostatní sestry. Brzy však bylo její tělo exhumováno a umístěno v chóru kláštera. Když byl v roce 1782 na příkaz Josefa II. klášter zrušen, její tělo bylo přeneseno do konventu karmelitek v jejím rodném městě Trino, kde však zůstalo jen dvacet let, neboť v roce 1802 byl i tento klášter zrušen (4). Její ostatky pak byly přeneseny do špitálního kostela sv. Vavřince, kde se nacházejí dodnes.
Archanděla byla lidem hned po své smrti uctívána jako světice. Tato úcta byla přezkoumána posvátnou kongregací a potvrzena papežem Piem IX., který ji v roce 1864 prohlásil za blahoslavenou a zavedl k její cti recitaci oficia. Památka blahoslavené Archanděly Girlani se na Karmelu připomíná 29. ledna.
(1) Ve 2. polovině 15. století se kláštery sester teprve rodí, zpravidla vznikají z laických společenství žen (zvaných mantellate), z tohoto prostředí vzešla i Archandělina současnice, blahoslavená Jana Scopelli. Kláštery sester si často jako zpovědníky volí bratry z mantovské reformované kongregace (to se týká přinejmenším od roku 1487 i Parmy). První zmínka o klášteře v Parmě je z roku 1465, tedy pouhých několik let před Archanděliným vstupem; pevné stanovy dostal klášter až roku 1481.
(2) Proti takovému postupu se v následujícím století jasně vymezil tridentský koncil, který výslovně stanoví, že „představenou kláštera ať není volena ta, která nedosáhla čtyřiceti let a chvályhodně nežila alespoň osm let od složení slibů“.
(3) Významným Archanděliným souputníkem byl též blahoslavený Baptista Spagnoli, jeden z nejvýraznějších představitelů mantovské reformy. Když byla Archanděla zvolena převorkou v Parmě, i on zastával v Parmě úřad převora v klášteře bratří. Roku 1479 byl potom zvolen převorem v Mantově, roku 1513 se stal generálem řádu.
V mantovském konventu bratří žil dále blahoslavený Bartoloměj Fanti – umírá ve stejném roce jako Archanděla.
(4) Za vlády Josefa II., v 80. letech 18. století, byly plošně rušeny zejména kontemplativní kláštery, celkem došlo k likvidaci asi třetiny klášterů monarchie (v Čechách se jednalo o 71 klášterů). Kláštery, které chtěly přežít, musely přijmout aktivní, státu prospěšnou službu, ať už byla jejich původní spiritualita a poslání jakékoliv.
(Podle Bl. Archangela Girlani... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., red. upraveno)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Pís 8,6–7
Žalm: 148,1–2.11–13a.13c–14 Odp.: 12a a 13a
Evangelium: Mt 11,25–30