Jak jsi dobrý, Bože, jenž jsi stále týž… Jsi stále tím, jenž nedolomí nalomenou třtinu a neuhasí doutnající knot. Nečiníš dál denně totéž? Nevoláš hlasem své církve, že se k tobě máme vrátit, konat pokání a být spaseni? Být nejen zbaveni od zlého, ale také se stát dědici veškeré slávy a štěstí, ať jsou naše nepravosti jakékoli a naše nevěra jakkoli dlouhá? Není tak velikého hříšníka, tak zarytého zločince, abys mu hlasitě nenabídl ráj, jako jsi jej daroval dobrému lotrovi za cenu jednoho okamžiku dobré vůle.
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Qui peut résister à Dieu)