Doporučujeme
Začal rok 1943 a týdny chvátaly směrem k postu. Půst mimo jiné znamená konec s dopisy – mniši ani nedostávají poštu ani nepíší. Poslední zpráva, kterou jsem dostal před Popeleční středou, byla o tom, že bratr plánuje svatbu na konec února. Musel jsem si počkat do Velikonoc, jestli to skutečně udělal.
V pondělí velikonoční jsem se dočetl, že se oženil, jeli s manželkou na týden k anglickým jezerům. Potom ho převeleli na jinou základnu, která znamená nasazení do boje. Asi dvakrát byl něco někde bombardovat, ale z toho, jak psal, že o tom nechce mluvit, bylo vidět, že je to hrozný zážitek.
Usedl jsem, abych mu odepsal a trochu ho povzbudil, jak to šlo. Dokončil jsem dopis a bylo velikonoční úterý a my jsme byli v chóru na konventuální mši, když vešel otec novicmistr a dal mi znamení „opat“. Šel jsem do pokoje ctihodného otce. Nebylo těžké uhodnout, o co jde. Jak jsem míjel pietu v rohu klauzury, pohřbil jsem svou vůli a své přirozené city i všechno ostatní ve zraněném boku mrtvého Krista. Ctihodný otec rozsvítil nápis, abych vešel, a já jsem poklekl u jeho stolu, dostal od něj požehnání a políbil jsem jeho prsten. Pak mi přečetl telegram, že seržant J. P. Merton, můj bratr, se 17. dubna nevrátil z akce.
Bylo to takhle: v noci v pátek šestnáctého, což byl svátek Panny Marie Bolestné, letěl on a jeho posádka v bombardéru na Mannheim jako cíl. Nikdy jsem nezjistil, jestli se zřítili cestou tam nebo zpátky, ale letadlo skončilo v Severním moři. John Paul byl při pádu vážně zraněn, ale podařilo se mu udržet na hladině a snažil se dokonce podpírat pilota, který už byl mrtvý. Jeho společníci spustili gumový člun a vytáhli ho do něj. Měl těžké zranění, asi zlomenou šíji. Ležel na dně člunu v deliriu. Trpěl hroznou žízní. Pořád prosil o vodu. Ale žádnou neměli. Cisterna se při pádu rozbila a všechna voda vytekla. Dlouho to netrvalo. Užil toho tři hodiny, pak zemřel. Něco z tříhodinového utrpení Krista, který ho miloval a zemřel za něj před mnoha staletími, a byl znovu obětován, právě toho dne, na mnoha oltářích. Jeho společníci museli vytrpět víc, ale nakonec je zachránili a odvezli do bezpečí. To bylo asi o pět dní později. Čtvrtého dne pohřbili Johna Paula v moři.
Můj milý bratře, vždycky když nejdu spát,
mé oči jsou květy na tvůj hrob.
A když nemohu jíst chléb,
můj půst žije jako vrby, kde jsi umřel.
Když v horku nemám vodu na svou žízeň,
vytryskne jako pramen pro tebe, ubohý poutníku.
Kde, v jaké opuštěné, čadící zemi,
leží tvé nešťastné tělo, ztracené a mrtvé?
A v jakém kraji hrůz
zabloudil tvůj zarmoucený duch?
Pojď, v mém namáhání najdi odpočinek,
v mých strastech slož svou hlavu,
nebo si vezmi můj život a mou krev
a kup si lepší lůžko –
vezmi si můj dech a moji smrt
a kup si lepší spočinutí.
Až všichni muži války padnou mrtví
až vlajky klesnou do prachu,
tvůj kříž, a můj, budou všem ohlašovat,
že na něm zemřel Kristus, za nás za oba.
V troskách tvého dubna leží mrtvý Kristus,
a Kristus pláče v zříceninách mého jara:
on vtiskne výkupné tvých slz
do tvojí slabé, osamělé dlaně –
koupí ti zpět tvou zem.
A ticho jeho slz
dopadá jako zvon na tvůj divný hrob.
Slyš je a pojď: zvou tě domů.
(Thomas Merton /1915–1968/, Sedmistupňová hora)