Doporučujeme
I když byli svou kulturou Byzantinci, uměli se bratři Cyril a Metoděj v pravém slova smyslu stát apoštoly Slovanů. Odloučení od vlasti, které Bůh někdy vyžaduje od vyvolených lidí, vždycky znamená, přijmeme-li je ve světle víry a jejího zaslíbení, tajemný a plodný předpoklad pro vývoj a růst Božího lidu na zemi. Pán řekl Abrahámovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ (Gen 12,1).
Během noční vize, kterou měl svatý Pavel v Troadě v Malé Asii, se mu zjevil Makedonec, tedy obyvatel evropského kontinentu a velmi ho prosil, aby přišel do jeho země a tam zvěstoval slovo Boží: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ (Sk 16,9).
Božská Prozřetelnost, pro oba svaté bratry představovaná hlasem a autoritou byzantského císaře a patriarchy cařihradské církve, se na ně obrátila s podobnou výzvou, když od nich žádala, aby šli na misii ke Slovanům. Takové poslání pro ně znamenalo nejen opustit čestné postavení, ale také vzdát se kontemplativního života; znamenalo to odejít z okruhu Byzantské říše a vzít na sebe dlouhé putování ve službě evangelia mezi národy, které byly v mnohém ohledu daleko vzdáleny civilizace spočívající na rozvinuté státní organizaci a zjemnělé kultuře Byzance, zcela proniknuté křesťanskými principy…
(Jan Pavel II., encyklika Slavorum apostoli, III. kap., 2. června 1985)