Krása světa je Kristovým něžným úsměvem k nám skrze hmotu. Je v univerzální kráse reálně přítomen. Láska k této kráse vychází z Boha sestoupivšího do naší duše a ubírá se k Bohu přítomnému ve veškerenstvu. Je to také cosi jako svátost.
(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Formy implicitní lásky k Bohu)