KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Někdy vás napadne, že ten, kdo se těší velkým milostem, už se nemá zdržovat rozjímáním o tajemstvích nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž cvičit se jen v (božské) lásce. O tomto tématu jsem široce psala na jiném místě (1). Někteří mi namítali, že se v tom nevyznám, že jsou různé Boží cesty, a když už duše mají za sebou počátky, je lepší, aby se odlučovaly od tělesných věcí a cvičily se pouze v těch, jež se týkají božství. Nicméně nikdy mě nedonutí vyznat, že je to dobrá cesta.

Je docela možné, že se mýlím, nebo že všichni mluvíme o téže věci, avšak já vím, že se mě právě tímto způsobem ďábel snažil oklamat; a já se tak spálila, že si myslím, že tu jen opakuji, co jsem říkala na jiných místech (2), abyste postupovaly s velkou prozíravostí, a nevěřily – hleďte, co se odvažuji říci! Nevěřte tomu, kdo vám tvrdí opak...

Odloučit se od tělesného a stále žhnout láskou, to je možné andělským duchům, ne nám, kteří žijeme ve smrtelném těle. Musíme-li jednat s těmi, kteří jsou jako my a kteří konají velkolepá díla pro Boha, myslet na ně a dát se jimi doprovázet, tím spíše se nesmíme odlučovat od nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, jediného dobra a léku. Nemohu tomu uvěřit, že si tak někteří počínají. Asi se neznají, zato však škodí jak sobě, tak druhým. Ne-li nic jiného, tak je jisté, že nikdy nevstoupí do posledních dvou komnat, neboť po ztrátě vůdce, jímž je dobrý Ježíš, nenajdou tam cestu. Už to bude mnoho, budou-li moci bezpečně přebývat v ostatních. Což neříká Pán, že On je cesta? (3)...

Myslím, že jsem dostatečně zdůraznila, jak prospívá sebeduchovnějším osobám nemít takový strach z tělesných věcí, aby se nám zdálo, že nám může být na škodu i nejsvětější lidství Ježíše Krista. Namítají, že Ježíš řekl svým učedníkům: „Je pro vás dobré, abych já odešel“ (4). Tohle nesnáším. Jistěže to neřekl své nejsvětější Matce, protože měla silnou víru, věděla, že je Bohočlověk, a přestože ji miloval víc než ostatní, jeho láska byla tak dokonalá, že jeho přítomnost jí spíše pomáhala. Naopak apoštolové neměli tak pevnou víru – tu měli až později, a takovou teď správně máme mít i my. Říkám vám, dcery, že je to nebezpečná cesta, a že by nás ďábel na ní mohl přivést k tomu, že ztratíme úctu k Nejsvětější svátosti.

(1) Život, 22. kap.; (2) Život, 22. až 24. kap.; (3) Jan 13,6; (4) Jan 16,7.

(Hrad v nitru, 6. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily