Terezie z Lisieux (1873–1897)
Ježíš mi říká, že sestru musím milovat, že se za ni musím modlit, i kdyby mě její chování vedlo k domněnce, že ona mě nemá ráda. „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují“ (Lk 6,32).
A nestačí milovat, je třeba to dokazovat. Člověk je přirozeně šťasten, když může dát dar příteli, zvláště je rád, když může překvapit. Ale toto vůbec není láska, neboť to dělají i hříšníci. Hleďte, čemu nás učí Ježíš: „Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek“ (Lk 6,30). Dávat všem, které prosí, je méně příjemné než nabídnout sebe podle toho, jak nás k tomu má naše srdce. Takto nás nestojí mnoho dát někomu, kdo nás poprosí laskavě. Ale když to naneštěstí neřekne dost šetrně, hned se duše vzbouří, není-li upevněna v lásce. Najde tisíc důvodů, aby odmítla to, oč je žádána. Teprve když přesvědčí žadatelku o její nešetrnosti, dá jí nakonec jen z milosti to, čeho se dožaduje, nebo jí prokáže malou službu, na kterou by byla potřebovala dvacetkrát méně času, než potřebovala k prosazování pomyslných práv.
Je-li obtížné dát každému, kdo prosí, je ještě mnohem obtížnější nechat si vzít to, co nám patří a nežádat to zpět. Moje matko, říkám, že je to obtížné. Měla bych raději říci, že se to zdá obtížné, vždyť Pánovo jho netlačí a netíží (Mt 11,30). Když ho ochotně přijmeme, ihned pocítíme jeho lahodnost a zvoláme se žalmistou: „Po cestě předpisů tvých budu kráčet, když mi tak široce otvíráš srdce“ (Ž 118,32). Jen láska může rozšířit mé srdce. (AS 219n)
(AS = Autobiografické spisy)
Související
Další texty Terezie z Lisieux
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Lisiex