Jsme stvořeni od Boha z lásky a s láskou a touto cestou se k Němu musíme vrátit
Vnitřní život chápe Marie Magdaléna de’ Pazzi – v souladu s tradicí Karmelu – jako život modlitby a opouštění sebe. Jde o stálý vědomý důvěrný styk s Bohem ve snaze o odstranění všech překážek a v čistotě a nerozdělenosti srdce podle vzoru Panny Marie.
K takovému spojení s Bohem vede láska, jejíž vlastností je spojovat milujícího s milovaným: „Jsme stvoření od Boha z lásky a s láskou a touto cestou se k Němu musíme vrátit.“
Prakticky to pro nást znamená: „Dokud žijeme tento ubohý život a putujeme k nebeské blaženosti, musíme pozvedat svou duši k Bohu stálým rozjímáním a nazíráním, v němž je rozum osvícen a vůle se cele rozněcuje božskou láskou, která duši osvěžuje a vyvádí z žáru smyslnosti a povznáší ji vzhůru po cestě dokonalosti, a učiní jí sladkou a milou jakoukoli hořkost, kterou musí zakoušet z lásky k svému láskyplnému ukřižovanému snoubenci Kristu.“ Máme mít „prostý a umrtvený způsob života ve stravě a oblékání“, ale zároveň se více soustředit na „vnitřní dokonalost než na vnější kající skutky“. Na „horu dokonalosti“ se vystupuje cestou „obnažení ducha“ a „sebezmaření“ (1), „nocí útrap, zkoušek a pronásledování“.
Podle příkladu Panny Marie chápe Marie Magdaléna de’ Pazzi cíl mystického života jako spojení biblické Marie a Marty (2). „Maria v nebi koná úkol Magdalény (3) i Marty: Magdalény radující se v Bohu a Marty přimlouvající se za nás. Takto jako dobrotivá Matka učí své děti, aby dlíce myslí v nebi nekonaly skutky na zemi nedbale, především když jde o sebemenší pomoc bližním. Ó Magdaléno, ó Marto! Co by byla Magdaléna bez Marty? Nazvali by ji zahálčivou! A Marta bez Magdalény? To by byl zmatek!“ Pro spojení lásky k Bohu a bližnímu užívá Marie Magdaléna de Pazzi následující přirovnání: „Polibek dávají oba rty společně, nemůže jej dát jen jeden. Miluje-li duše pouze Boha, nestačí to, není-li tato láska spojena s láskou k bližnímu.“
(1) Ve smyslu opouštění svého sobectví a ztráty vlastního života, jak o tom hovoří Ježíš – např. Mt 10,39; (2) Lk 10,38–42; (3) Marii z Betánie, sestru Marty a Lazara, ztotožňuje podle tehdejšího chápání s Marií z Magdaly, proto ji nazývá Magdalénou.
(Podle strojopisu P. Metoděje Minaříka, O.Carm.: Svatí Karmelu; redakčně upraveno)
Související články
Život sv. Marie Magdalény de’ Pazzi
Volej na mne tak hlasitě, abych slyšela tvůj hlas
Lásko, směješ se, pláčeš, křičíš, mlčíš
„Nauka“ sv. Marie Magdaleny de’ Pazzi (1)