KARMEL

Dne 14. září slavíme svátek Povýšení svatého kříže. V tento den bosé karmelitky obnovují své řeholní sliby. Text, který následuje, napsala k této příležitosti sv. Terezie Benedikta od Kříže. Stojí za to se nad ním chvíli pozastavit, a to nejen jako nad textem pojednávajícím o kříži jakožto znamení spásy a naděje. Významné jsou totiž i samotné okolnosti jeho vzniku. Terezie Benedikta, vlastním jménem Edith Stein, byla původem židovka a v dospělosti konvertovala ke křesťanství. V roce 1933, když jako žena židovského původu nesměla už dále působit v akademickém prostředí, vstoupila do kláštera bosých karmelitek v Kolíně nad Rýnem. Zde zůstala, až dokud nebyla nucena v důsledku nacistické persekuce uchýlit se na sklonku roku 1938 do kláštera v holandském Echtu.

Sv. Edith Stein s velikou účastí sledovala bolestnou zkoušku svého národa. Zřejmě i to ji, spolu s učením sv. Jana od Kříže, inspirovalo k hlubokému rozjímání Kristova utrpení a kříže. Dodnes je možné v holandském klášteře shlédnout obraz ukřižovaného Krista, před kterým prý často setrvávala v modlitbě. Dne 1. září 1939 vypukla druhá světová válka. Když dva týdny nato sestra Terezie Benedikta připravovala pro sestry své komunity duchovní slovo pro svátek Povýšení svatého kříže, byla si plně vědoma, jaký význam má obnova řeholních slibů, k jakým důsledkům může vést ono úplné a bezpodmínečné přijetí Kristova kříže. 2. srpna 1942, kdy pro ni přišli příslušníci gestapa, aby ji i její sestru Rosu zatkli a poslali do sběrného tábora Westerbork a následně do Osvětimi, byla vnitřně připravena vykročit na svou vlastní křížovou cestu.

I když jako laici žádné řeholní sliby neskládáme, můžeme přesto na slova sv. Edith Stein vzpomenout, například když budeme obnovovat svůj křestní slib. Zamýšlet se nad významem kříže a nad tím, jaké místo má v našem vlastním životě, jaká je naše odpověď na tázavý pohled Ukřižovaného, to ovšem můžeme kdykoli. Třeba právě u příležitosti svátku Povýšení svatého kříže.

Ave Crux, Spes unica!

14. září 1939

„Buď pozdraven, svatý kříži, naše jediná naděje!“
Tato slova nám církev vkládá do úst v čase, kdy rozjímáme o hořkém utrpení našeho Pána, Ježíše Krista (1). Nyní, když se liturgický rok chýlí ke konci, je před námi vztyčen kříž, abychom k němu opět obrátily svůj zrak až do dne, kdy nám s novým velikonočním Aleluja bude dáno na chvíli zapomenout na zemi a radovat se z Beránkovy svatby.

Náš svatý Řád nás vyzývá, abychom svátkem Povýšení svatého kříže zahájily období postu (2), a přivádí nás k úpatí Kříže pro obnovení našich posvátných slibů. Ukřižovaný Kristus na nás hledí a ptá se, zda stále chceme zachovávat, co jsme mu ve chvíli milosti slíbily. Dnes, více než kdy dříve, se kříž stal znamením odporu. Stoupenci Antikrista zpodobení kříže tupí a urážejí a snaží se ze všech sil vyrvat jej ze srdcí křesťanů. A často se jim to daří i u nás, kdo jsme kdysi slíbili následovat Krista a vzali na sebe jeho kříž. Proto nás dnes Vykupitel zkoumá a obrací se na každou z nás s otázkou: Chceš zachovat věrnost Ukřižovanému? Dobře to uvaž!

Svět je v plamenech, boj mezi Kristem a Antikristem otevřeně propukl. Proto rozhodneš-li se pro Krista, může tě to stát život. Zvaž dobře, co jsi slíbila. Vyslovit a obnovit sliby je věc strašně vážná.

Spasitel visí před tebou na kříži, protože se stal poslušným až k smrti kříže (3). Přišel naplnit vůli Otcovu, ne svou (4). Vykupitel visí na kříži svlečený, nahý, protože si zvolil chudobu. Vykupitel je před tebou s probodeným srdcem. Prolil krev svého Srdce, aby získal to tvoje. Chceš-li ho následovat cestou čistoty, ať je Ukřižovaný Kristus jediným předmětem tvé touhy, tvých přání a myšlenek. Děsíš se před velikostí toho, co posvátné sliby od tebe vyžadují? Nemusíš se ničeho bát. To, co jsi slíbila, převyšuje tvou lidskou sílu. Nepřevyšuje to však sílu Všemohoucího, která se stane tvou, když se mu s důvěrou odevzdáš, když on přijme tvůj slib věrnosti. Učinil to v den tvé profese a chce tak učinit i dnes. Samo milující srdce tvého Vykupitele tě zve, abys ho následovala. Paže Ukřižovaného jsou rozevřené, připravené přitisknout tě na jeho srdce. Žádá tvůj život, aby ti dal svůj vlastní. Ave Crux, Spes unica!

Svět je v plamenech. Požár může zachvátit i tento náš dům. Nade všemi plameny je však vztyčen Kříž. Nemohou jej pohltit, protože on je cestou ze země do nebe. Ty, kdo jej obejmou s vírou, láskou a nadějí, přenese do lůna Trojice.

Svět je v plamenech. Chceš je uhasit? Pohleď na Ukřižovaného! Z probodeného Srdce tryská krev Vykupitele. Ta hasí plameny pekla. Osvoboď své srdce věrným plněním svých slibů, pak proud božské lásky zaplaví tvé srdce tak, že začne přetékat a bude přinášet plody až do končin země. Slyšíš nářek raněných na bitevních polích Východu i Západu? Slyšíš úzkostný křik umírajících? Dojímá tě pláč vdov a osiřelých dětí? Pohleď na Ukřižovaného. Jsi s ním spojena. Jeho milosrdná láska tě přenese kamkoli, v moci kříže můžeš být přítomna na všech válečných frontách, ve všech místech bolesti. Láska božského Srdce kropí vše jeho drahocennou krví, která utišuje, přináší spásu a vykoupení.

Oči Ukřižovaného na tebe zkoumavě hledí a ptají se tě. Chceš znovu se vší vážností upevnit svůj svazek s Ukřižovaným? Co mu odpovíš? „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“ (5). Ave Crux, Spes unica!

(1) Zvolání: „O Crux, ave, spes unica,“ je úryvkem hymnu Vexilla Regis prodeunt, který patří k liturgii nešpor Svatého týdne. V karmelitánském breviáři před Druhým vatikánským koncilem bylo předepsáno, že tento verš hymnu se recituje vkleče.
(2) „Půst zachovávejte od svátku Povýšení svatého Kříže až do neděle Zmrtvýchvstání Páně kromě nedělí denně, nevyžaduje-li nemoc nebo tělesná slabost či jiný spravedlivý důvod jej přerušit, neboť nutnost nezná zákona.“ (Karmelitánská řehole, kap. 16.)
(3) Flp 2,8; (4) Srov. Jan 6,38; (5) Jan 6,68.

Vladimíra Polišenská

(Nejnáročnější čtenáře prosím za prominutí, že neuvádím text Edith Stein v úplnosti, ale zkrácený, ve výběru, a že jako italštinářka překládám z tohoto jazyka – z italského překladu, uveřejněného v antologii Edith Stein: Nel Castello dell’Anima, pagine spirituali; přeložila Cristiana Dobner; Edizioni OCD, Roma 2004. Původní německé znění najdete v souborném vydání spisů Edith Stein: v jejich starším vydání: ESW XI (Freiburg/Br – Basel – Wien 1987), s. 124–126, v jejich novém vydání: ESGA 20 (Freiburg/Br – Basel – Wien 2007), s. 118–122.

Převzato z: Karmel 3/2010

Dále doporučujeme

Další texty sv. Terezie Benedikty od Kříže