Doporučujeme
Bože, tys dal svatému Titovi účast na Kříži svého Syna, na jeho přímluvu přitiskni k sobě dnes všechny, kterým válka zničila životy, rodiny i domovy a posiluj v nich naději ve vzkříšení. Prosíme o to skrze tvého Syna…
Učedník Kříže
Studijní zaměření
Titus obdržel doktorát z filozofie roku 1909 v Římě. Svůj pobyt využil i ke studiu sociologie a sociálního učení církve. V průběhu jeho akademického života se do centra jeho badatelského i pedagogického zájmu dostalo studium spirituality a mystiky. Byl jedním z profesorů na nově založené Katolické univerzitě v Nijmegen (1923), přednášel „Dějiny mystiky“, jeho kurzy se věnovaly jednotlivým obdobím i konkrétním autorům.
Oblasti zájmu
Titus se zaměřil na tři témata. Prvním z nich bylo překládání a šíření díla svaté Terezie z Avily. Tita trápilo, že nebylo dosud k dispozici kritické vydání jejího díla v holandštině. Společně s dalšími karmelitánskými nadšenci se pustili do překládání, projekt však nestihli dokončit. Ve vězení v Scheveningen Titus pokračoval v práci na Tereziině duchovním životopise, který potom dokončili a vydali jeho kolegové po skončení války roku 1946.
Druhou oblastí Titova zájmu se stal duchovní život a literatura střední a severní Evropy v období pozdního středověku, velkou roli tu hraje právě Nizozemí: bekyně, rýnsko-vlámský mysticismus a autoři spjatí s okruhem Devotio moderna. Jeho oblíbenými autory byli Jan van Ruysbroeck (k jehož beatifikaci došlo roku 1908 během Titova pobytu v Římě), Geert Groote a bekyně Hadewijch z Antwerp.
A za třetí je třeba zmínit svaté Willibrorda a Bonifáce, kteří v první polovině 8. století přispěli k christianizaci Titova rodného Fríska. V mnoha kázáních a článcích Titus vyzdvihoval jejich apoštolský život a misionářského ducha – i sám Titus toužil odejít ve 20. letech do misií na Jávu (tehdejší holandskou kolonii), ale nezískal souhlas představených.
Via Crucis
Z těchto tří zdrojů vyvěrala Titova hluboká úcta k Pánovu utrpení a jeho kříži. Titus dvakrát napsal texty k zastavením křížové cesty. Belgický malíř Albert Servaes (1883–1966), Titův vrstevník, vytvořil roku 1919 křížovou cestu pro kostel v Luithagenu. Syrové kresby tmavým uhlem, které vznikly pod dojmem hrůz 1. světové války, musely být pro svou realističnost na přání Říma záhy odstraněny; Titus však ke každému zastavení připravil zamyšlení a nechal je roku 1921 publikovat v kulturní revui Opgang.
Druhou meditaci křížové cesty složil Titus ve vězení v Scheveningen. Zamýšlel ji pro nově postavenou kapli sv. Bonifáce v Dokkumu (1934), na jejíž realizaci se podílel. V textu chybí 14. zastavení – snad je napsat nestihl, snad je tím zastavením jeho vlastní konec života v Dachau…
Není pochyb, že tato hluboká zbožnost povzbuzovala i utěšovala vězně Tita na jeho osobní křížové cestě, jejímiž zastaveními se stala různá vězení a koncentrační tábory. Titus se cítil úzce spojen s Kristovým utrpením a ve svých vlastních strádáních vnímal blízkost Ukřižovaného Pána. Tak to i vyjádřil v poetické modlitbě „K Ježíši Ukřižovanému“ nebo v promluvě o mystice a utrpení na Velký pátek roku 1942, o niž ho požádali jeho spoluvězni v Amersfoortu.
Letáček PDF