Doporučujeme
Drahá matko, chtěla bych vám naplno říci, čím vším jste pro mě byla. Jak je tato chvíle slavnostní a vážná... přesto nechci otálet s odhalením věcí, které trochu snížím tím, že je oději do slov. Vaše dítě vám chce vyjevit, co cítí, nebo lépe řečeno, co mu Bůh dal pochopit v hodinách hlubokého usebrání v sjednocujícím doteku.
„Jste velmi milovaná“, milovaná výjimečnou láskou, jakou měl Mistr jen vůči některým zde na zemi a která je zavedla velmi daleko. On vám neříká jako Petrovi: „Miluješ mě více než tito zde?“ Matko, poslouchejte, co říká vám: „Nech se milovat více než tito zde. To znamená beze strachu, že by nějaká překážka byla překážkou, neboť svobodně rozlévám lásku, na koho se mi zlíbí. Tvým povoláním je „nechat se milovat více než ostatní“. Když mu budeš věrná, učiníš mě šťastným, protože tím oslavíš moc mé lásky. Má láska je schopná znovu vybudovat to, co ty pokazíš. „Nech se milovat více než tito zde.““
Matko, „nechte se milovat více než tito zde“; váš Mistr chce, abyste se tímto způsobem stala chválou jeho slávy! Těší ho, že ve vás může tvořit skrze svou lásku a pro svou slávu; On sám to chce konat, i kdybyste vy sama pro to, abyste získala tuto milost, nebyla udělala nic, a dala mu jen to, co může tvor: hříšné a ubohé skutky.
Nikdy nebudete průměrná, pokud budete bdělá v lásce! I ve chvílích, kdy se budete cítit zničená a vyčerpaná, můžete mu působit radost, pokud budete nadále věřit, že On stále působí, že vás i tak miluje, ba dokonce miluje ještě víc, protože jeho láska je svobodná a takto chce být ve vás oslavený.
(úryvek z textu, který sv. Alžběta od Trojice adresovala krátce před smrtí své převorce, matce Germaině, na konci října 1906)
Když si myslíme, že všecko je jenom bílé nebo černé, zavíráme někdy cestu milosti a růstu a odrazujeme od cest posvěcování, které vzdávají Bohu slávu. Připomeňme si, že „malý krůček uprostřed velkých lidských omezení může být Bohu milejší než zvnějšku korektní život toho, který prožívá své dny, aniž by čelil vážným těžkostem“. Upřímně věřím, že Ježíš chce církev pozornou vůči dobru, které Duch Svatý rozsévá uprostřed slabostí…
(papež František, apoštolská exhortace Amoris laetitia, odst. 305, 308; 2016; citace uvnitř textu je z apoštolské exhortace Evangelii gaudium; 2013)
Pokud mohu Ducha svatého zarmoutit (Ef 4,30), znamená to, že Ho mohu také potěšit, utěšit: těšit Těšitele!
(Daniel Ange /*1932/, La joie, 2009)
Kdo jsi,
světlo, jež mne naplňuje
a osvětluje temnotu mého srdce?
Vedeš mne jako matka za ruku
a kdybys mne pustil,
nesvedla bych udělat ani krok.
Jsi prostor,
který kolem dokola obklopuje mé bytí
a ukrývá je v sobě.
Ty, který jsi mi bližší než já sama sobě
a niternější než mé nejhlubší nitro
a přece neuchopitelný a nepostižitelný,
přesahující každé jméno:
Duchu svatý,
Věčná
LÁSKO!
(Edith Stein /1891–1942/, Gedichte und Gebete aus dem Nachlass)
Proste Pána, aby mi požehnal.
Vaše modlitby mi dodávají sílu a pomáhají mi v rozlišování a doprovázení církve za naslouchání Duchu svatému.
Být papežem neznamená ztratit vlastní lidství – naopak, ve spojení se svatým Božím lidem mé lidství den ze dne narůstá.
Být papežem je totiž zároveň určitý proces uvědomování si toho, co znamená být pastýřem.
A v tomto procesu se člověk učí, jak být láskyplnější, milosrdnější a především trpělivější, jako je náš otec Bůh, který je tolik trpělivý.
Dokážu si představit, že všichni papežové na začátku svého pontifikátu prožívali onen pocit strachu, onu závrať z vědomí, že budou tvrdě souzeni. Bůh totiž bude po nás, biskupech, požadovat, abychom zodpovědně vydali počet ze svého konání.
Pěkně vás prosím, abyste soudili shovívavě. A modlili se za to, aby papež – jakýkoli, dnes je řada na mně – obdržel pomoc Ducha svatého a byl vůči ní poddajný.
Modleme se za papeže, aby při plnění svého poslání nadále a s ustavičnou pomocí Ducha svatého doprovázel ve víře stádce, které mu svěřil Ježíš.
V tichu se nyní za mne pomodlete. A modlete se v můj prospěch!
papež František
Tato novéna je učena všem, kteří chtějí, případně musí svou přípravu na Letnice uskutečnit uprostřed hektického každodenního života. Nabízí krátké, zapamatovatelné (alespoň rámcově), tematicky zaměřené Boží slovo pro vstup do každého dne přípravy a prostou střelnou modlitbu, kterou můžeme v duchu opakovat během dne co nejčastěji. Novéna začíná v pátek po slavnosti Nanebevstoupení Páně.
Nabízíme zájemcům z řad křesťanské veřejnosti účast na duchovních cvičeních konaných v klášteře karmelitánů v Kostelním Vydří, které organizujeme pro naše karmelitánské terciáře. Poutní kostel Panny Marie Karmelské patří v letošním Svatém roce mezi jubilejní kostely spojené s plnomocnými odpustky.
Exercicie budou probíhat v termínech:
- Čtvrtek 12. 6. 2025 18:00 až neděle 15. 6. 2025 13:00 (vede P. Václav Brož, O.Carm.)
- Čtvrtek 25. 6. 2025 18:00 až neděle 28. 6. 2025 13:00 (vede P. Václav Brož, O.Carm.)
Podrobnosti a přihlašovací formulář: https://forms.gle/KCfdPnuauybzd9jF8
Proč vůbec skládáme sliby? Protože to dělá i Bůh. Hospodin se v celém Písmu zjevuje jako ten, kdo se zavazuje sliby – dává zaslíbení. Noemovi slibuje, že už nikdy nezaplaví zemi, Abrahamovi slibuje potomky … a izraelskému lidu – prostřednictvím Mojžíše – vysvobození z otroctví a zemi oplývající mlékem a medem.
Dávání zaslíbení se může zdát jako něco, co Bůh koná, ale spíše to odhaluje jeho charakter. On je ten, který se dává bez výhrad a nebere své slovo nazpět: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (…)
Proto i my děláme tak riskantní rozhodnutí pro Boha, neboť víme, že on nikoho, kdo jedná z lásky k němu, nezklame. Naše vytrvalost se může opřít o tu jeho a my můžeme s radostí riskovat všechno, co máme, s vědomím, že nás s ním spojí naše úplné sebedarování.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)
Přijde den, kdy budeme moci v blaženosti vychutnat onen med v jeho čistotě, kdy naše radost bude úplná a ryzí: to už se nebudeme radovat pouze v Duchu Svatém, ale ze samotného Ducha Svatého. Tento den přijde, až bude naše radost plně duchovní a její příčinou nebude ani tělo, ani skutky milosrdenství, ani slzy pokání, ani trpělivost ve zkouškách, ale pouhá přítomnost Ducha. Ducha, v němž i samotní andělé touží utopit svůj pohled.
(Bernard z Clairvaux, O.Cist. /1090–1153/, Sermones de diversis)
Nanebevstoupení je odstup, který nemá být překlenut. Třeba pouhou kontemplací. Učedníky, hledící k nebi, andělé odkazují zpátky: „Mužové galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe?“ Způsob, jak být blízko vyvýšenému Pánu, je jiný: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“: jako Kristus, když odcházel od Otce na zem, činil vůli Otce a tím byl u něho, tak budou učedníci Kristem poslaní plnit jeho úkol, a tím budou s ním spojeni. A uprostřed plnění tohoto úkolu je skrytá eucharistická přítomnost Pána: „Jsem s vámi až do konce světa.“
(Hans Urs von Balthasar /1905–1988/, Trojitý věnec)
Jedinými skutečně absolutními mystérii v křesťanství jsou sebeponoření Boha do hlubin existence, jemuž říkáme milosrdenství Boží, a sebevložení Boha do dějin, jemuž říkáme Kristus.
(Karel Rahner SJ /1904–1984/)