Doporučujeme
Karmelitánská spiritualita Texty z tradice Pán Bůh mi dal v té době mnoho milostí a síly
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Žijeme v lásce, která přesahuje prožívanou lásku
Jan nás učí jednoduché cestě ke spojení s Bohem v lásce: prostému pohledu na Boha:
Nepostradatelné hodnoty pro šťastný život...
Životní příběh Jana od sv. Samsona je neobvyklý. Člověk, který byl postižený po materiální a tělesné stránce, se rozvinul v nanejvýš šťastnou a spokojenou osobnost.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Ale co teď, můj Milovaný? Když se mi takto »mstíš« za bolest, kterou jsem Ti dříve působila, pak je taková pomsta nejen snesitelná, nýbrž dokonce velmi sladká a rozkošná, vždyť z lásky spočívá v lásce, aby mne v nevýslovné lásce nás obou učinila láskou a proměnila v lásku.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Co říci, můj Milovaný? Všichni, a především tvé nemilejší nevěsty, žasnou nad neobvyklou »pomstou«, kterou jsi na nich vykonal kvůli jejich dřívější nevěrnosti.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Co mám ještě udělat nebo říci? Jsi přece v mém vlastním těle! Není tím řečeno vše? Ano, jistě, je to tak! Když myslím na naše vzájemné, s ničím nesrovnatelné sjednocení, velmi se podivuji opovážlivosti, s níž některé tvé nejmilejší nevěsty odhalují lidem jeho neproniknutelné hlubiny.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
»Svatební píseň božského a vtěleného Ženicha a božské nevěsty, v manželském sjednocení se svým Ženichem«
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
„Já tě v sobě ověnčím svou vlastní láskou a slávou, abys žila skrze mne a ve mně, abys mne vlastnila, mne i mou slávu, až do nekonečna...“
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Má lásko a můj ženichu, zatímco užíváme vzájemné lásky na loži, připraveném z nás obou (námi oběma), abychom se oddali božské rozpustilosti v sladké něze svých nejvyšších objetí, prostě a nevýslovně – na tomto loži tedy, z nevěsty a ženicha, kde se v poledním čase ty a já těšíme ze sebe navzájem až za hranice smyslů a pochopení – nevidíš snad, ó můj ženichu, že můj nard šíří svou vůni, zatímco my, zamilováni, hrajeme si spolu, jeden s druhým a jeden ve druhém? Stačí však, že si rozumíme.
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Texty „Svatební písně“, které zde předkládáme, dávají nahlédnout do nitra slepého řeholního bratra Jana od sv. Samsona. Nejde o naukové výpovědi o Bohu, ale o obrazy, které vystupují z jeho nitra a vypovídají o jeho hlubokém spojení s Bohem skrze živou víru a osobní důvěrnou lásku. Paradoxně právě tento ‚slepec‘ nám otvírá oči pro Boha, který je Tajemstvím vpravdě nevýslovným, a zve nás k touze růst ve vztahu k Němu ne podle míry, kterou si určujeme sami, ale kterou nám určil Bůh. Jan mluví v ženském rodě, neboť hovoří jménem duše, nevěsty Kristovy.
„Protože přebýváme v Bohu, žijeme, jak tomu rozumím já, v lásce, která přesahuje prožívanou lásku a nikdy nejsme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.“
(Z nadiktovaných spisů)
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Svatost nespočívá v tom, jestli pociťujeme nebo nepociťujeme Boha, když se vylévá do duše nebo se jí dotýká svými božskými paprsky, ale ve skutečném bytostném praktikování lásky. Tato láska v Bohu činí vše – bez světla nebo pociťované zbožnosti – i v čase nejhorší a nejbolestnější vyprahlosti. Bůh má totiž ve zvyku navštěvovat vyprahlostí ty, které velmi miluje, a cvičit je tímto způsobem.